Tanky 2. světové války

Roku 1938 byla společnost Vickers přizvána na výrobu pěchotního tanku Matilda II.Byla však již připravena na výrobu svého těžkého křižníkového tanku A10,proto se nakonec věnovala vývoji a výrobě tanku na jeho základě.V červenci 1939 obdržela firma armádní objednávku na výrobu tohoto nového typu.Do té doby však armáda pohlížela na jeho koncepci nedůvěřivě,především na malou dvoumístnou věž,kterou nebylo možné později vyzbrojit výkonnějším kanónem.V době obdržení objednávky byla však válka na spadnutí a Británii se tak hodil každý tank.Nový pěchotní tank Mk III Valentine byl vyvíjen na základě zkušeností získaných s typem A10.Používal silnější pancéřování a již netrpěl problémy se spolehlivostí.Firma Vickers urychleně zahájila výrobu a první tanky Valentine I putovaly na frontu koncem roku 1940.O rok později už byl zavedeným typem,který vyvažoval nedostatek obrněné techniky.Významnější než jeho kvalita byly ovšem výrobní počty:do ukončení výroby roku 1944 se vyrobilo 8275 strojů.Určitý čas tvořil celou čtvrtinu britské tankové výroby.Kromě firmy Vickers ho produkovalo několik dalších koncernů a rovněž byl vyráběn v Kanadě.Valentine se podobně jako ostatní britské tanky vyráběl v řadě variant.Kompletní sortiment výzbroje vyrábělo 11 výrobců.Provedení I-VII používala 2liberní(40 mm)kanón,verze VIII-X 6liberní(57 mm)kanón a poslední varianta,Valentine XI,75 mm kanón.Na základě tanku bylo také postaveno 25liberní samohybné dělo Bishop(biskup).Kromě bojových variant vznikly i mj.mostní tank(Valentine Bridgelayer),protiletadlový světlomet(Valentine CDL),pozorovací stanoviště(Valentine OP)nebo odminovače Valentine Scorpion a AMRA.Navíc vzniklo mnoho variant, které se vyrobily jen jako prototypy nebo v malých sériích.Typickými příklady jsou Duplex Drive Valentine, plovací soustava upravená pro tento tank.Osvědčila se však natolik, že Valentine byl po určitou dobu standartním obojživelným tankem britské armády.Dále vznikla řada plamenometů a samohybné 6liberní dělo,které se však nakonec nevyrábělo.Další významnou variantou byl stíhač tanků Archer, vyzbrojený dozadu namířeným 17liberním kanónem.I základní provedení tanku však čekala dlouhá kariéra, během které si zachoval pověst spolehlivého a účinného stroje.Kromě Británie byl používán také ostatními zeměmi Commonwealthu a v neposlední řadě Sovětským svazem, který obdržel značné množství tanků na základě dohody o půjčce a pronájmu.Všem těmto zemím poskytoval dobré služby.Jeho hlavní význam však spočíval v tom, že byl po celou válku k dispozici v dostatečném množství a navíc měl vysokou bojovou účinnost.

Technicko-taktická data

Země původu:Velká Británie                                                                             Hlavní výzbroj:2liberní kanón ráže 40 mm                                                           Pomocná výzbroj:kulomet BESA spřažený s kanónem a kulomet BREN na střeše věže                                                                                                          Pancéřování:8-65 mm                                                                                        Bojová hmotnost:17,7 tuny                                                                             Délka:5,41 m                                                                                                    Šířka:2,63 m                                                                                                        Výška:2,27 m                                                                                                   Pohonná jednotka:Mk III-vznětový motor AEC o výkonu 131 koní,Mk IV-vznětový motor GMC o výkonu 138 koní                                                    Maximální rychlost na silnici:24 km/h                                                                Maximální rychlost v terénu:12,9 km/h                                                                Dojezd na silnici:145 km                                                                                   Osádka:3