Tanky 2. světové války

Koncem 20.let zahájila Rudá armáda přezbrojení svých tankových útvarů.Stejně jako většina ostatních armád si pro podporu pěchoty zvolila pomalé pěchotní tanky.Vývoj domácího typu byl ovšem neúspěšný, nahradila ho proto kopie britského 6tunového tanku Vickers typ E, označená T26.První stroje, které dorazily roku 1930 do Sovětského svazu, dostaly označení T26A-1.První vyrobené kusy byly přímé kopie britských tanků.Byla to jednoduchá a robustní vozidla vyráběná převážně nýtováním.První provedení T26A(T26 model 1931)nahradilo mírně vylepšené T26B(T26 model 1933).To bylo až do roku 1941 nejvyráběnějším sovětským tankem.Do roku 1936, kdy byla výroba zastavena,se vyrobilo kolem 5500 vozidel.Poté ho nahradil T26S model 1937.V porovnání s předchozími stroji se vyznačoval řadou změn.Byl vyzbrojen kanónem ráže 45mm, kterým byly vyzbrojeny i pozdější verze 1933.Věž zcela nové konstrukce byla zhotovena pouze svařováním, které se poprvé použilo na modelu T26B-2.Tento výrobní postup byl zvolen na základě zkušeností z pohraničních válek s Japonci, kteří v letech 1934-35 obsadili hranice s Mongolskem a Mandžuskem.Tehdy se zjistilo, že po zásahu nýtovaného pancíře se nýty uvolňují,létají uvnitř tanku a ohrožují tak osádku.Svařovaný pancíř tyto potíže netrápily.Během své existence podstoupily tanky T26 v továrnách nebo u vojsk mnoho změn.Ty směřovaly většinou k zesílení pancíře a výzbroje.Z mnoha různých účelových verzí byly nejpočetnější plamenometné tanky OT(ogněmjotnyj tank).Nejstarší z nich byl OT26, poslední OT 133.Většina provedení měla hubici plamenometu umístěnou ve věži, místo kanónu.Později bylo možné použít obě zbraně současně.Vznikly také mostní tanky(ST26)a verze vybavená 76,2mm houfnicí pro blízkou podporu pěchoty.Dalšími variantami byla velitelská vozidla T26A-4(U) a T26B-2(U).Výroba všech těchto typů i standartního tanku byla zastavena roku 1941, kdy německá armáda dobyla většinu sovětských výrobních kapacit.Výroba již nikdy nebyla obnovena, neboť nové továrny se soustředily především na tanky T34.Přesto do té dobyvzniklo na 12000 kusů všech provedení.Během první fáze operace Barbarossa se tak stal nejpočetnějším sovětským tankem.Před válkou byl používán  během Zimní války s finskem a občanské války ve Španělsku.Po roce 1941 bylo však mnoho těchto tanků zničeno nebo ukořistěno německými vojáky.Mnoho z nich bylo následně přestaveno na dělostřelecká stanoviště nebo samohybná děla.Němci totiž měli velkou nouzi o speciální účelová vozidla.Celkově byl sice tank T26 již roku 1941 zastaralý a málo účinný, na druhou stranu se díky němu rozvinula masová výroba sovětských tanků, využitá i při výrobě dalších typů.

Technicko-taktická data(model 1933)

Země původu:SSSR                                                                                             Hlavní výzbroj:kanón ráže 37 mm                                                                   Pomocná výzbroj:jeden/dva kulomety ráže 7,62 mm                                        Pancéřování:6-25 mm                                                                                    Bojová hmotnost:9,4 tuny                                                                                        Délka:4,88 m                                                                                                     Šířka:3,41 m                                                                                                    Výška:2,41 m                                                                                                 Pohonná jednotka:zážehový osmiválec GAZ o výkonu 91 koní                           Maximální rychlost na silnici:28 km/h                                                                Dojezd na silnici:175 km                                                                                      Osádka:3