Tanky 2. světové války

Když chtěla Rudá armáda ve 20.letech modernizovat své tanky, konstruktéři byli pověřeni najít kdekoliv vhodnou konstrukci nových obrněnců.Bylo prostudováno mnoho různých projektů, včetně projektu američana J.W.Christieho.Jeho pokroková koncepce zavěšení kol sice vzbudila v USA jen malou pozornost, avšak v SSSR jí přijali a jali se jí dále rozvíjet.Toto odpružení našlo následně využití u tanků řady BT(bystrochodnyj tank-rychlý tank).První stroj řady, BT1, byl přímou kopií Christieho prototypu, jenž dorazil do Sovětského svazu roku 1930.První sovětské provedení neslo označení BT2.Od roku 1931 se tanky BT stále zlepšovaly.Posledním a nejlepším typem byl BT7.Stejně jako předchozí stroje této řady byl velmi rychlý, mj.díky pohonu upraveným leteckým motorem.Jeho odpružení zajišťovaly zkrutné tyče systému Christie, které při vyšších rychlostech umožňovaly značné vychýlení pojezdových kol.Navíc bylo možné jezdit bez pásů a to až rychlostí 86 km/h.Svařovaná korba měla tehdy poměrně moderní tvar.Kanón ráže 45 mm, který tvořil hlavní výzbroj, byl sice z dnešního pohledu nevýkonný, ovšem ve své době pževyšoval většinu současníků.Doplňovaly ho dva kulomety a pouze 22 mm tlustý pancíř.Celkově byl BT7 velmi oblíbený a v době jeho zavedení se již podařilo vyřešit problémy s motorem, které sužovaly předchozí modely.Běžně používanou verzí byla BT7-2 s klínovitou věží(předchozí BT7-1 měla válcovou věž).Tank to byl poměrně spolehlivý a použil se také pro stavbu mnoha druhů účelových vozidel.Mezi ně patřily samohybné plamenomety i BT7-A, vozidlo palebné podpory s houfnicí ráže 76,2 mm.Dále existovaly mostní a obojživelné tanky, stejně jako varianty s širšími pásy pro lepší jízdu v terénu.Celková koncepce tanku byla dobrá, měla však obrovskou nevýhodu:slabé pancéřování.Všechny stroje řady BT musely obětovat pancéřování jako cenu za vysokou pohyblivost.Tanky tedy nejenže mohly být zničeny lehkými protitankovými kanóny, ale dokonce i protitankovými puškami a při některých příležitostech těžkým kulometem.Zmíněný problém se projevil především ve Španělské občanské válce(BT5)a Zimní válce(BT7).Z toho důvodu se zastavil vývoj a výroba těchto tanků a byly nahrazeny stroji T34.Dalšími variantami tanků byl velitelský BT7-1(U)a modernizovaný BT7M(BT8)se skloněným pancířem a vznětovým motorem V2.Tanky BT7 byly sice účinné, ale přesto příliš nezasáhly do bojů druhé světové války.Rudá armáda jich sice měla k dispozici velké množství, ale díky nevycvičeným osádkám či nedostatkem náhradních dílů o velkou většinu z nich přišla již v roce1941.

Technicko-taktická data

Země původu:SSSR                                                                                              Hlavní výzbroj:kanón ráže 45 mm                                                                       Pomocná výzbroj:2 kulomety ráže 7,62 mm(spřažený a v korbě)                     Pancéřování:10-22 mm                                                                                       Bojová hmotnost:14 tun                                                                                      Délka:5,66 m                                                                                                 Šířka:2,29 m                                                                                                      Výška:2,42 m                                                                                                   Pohonná jednotka:zážehový dvanáctiválec M-17T o výkonu 500 koní         Maximální rychlost na silnici:62 km(pásy), 86 km/h(kola)                           Dojezd na silnici:250 km                                                                                  Osádka:3