Tanky 2. světové války

K překlenutí období před vyzbrojením jednotek tanky Pzkpfw III a Pzkpfw IV bylo v roce 1934 rozhodnuto o zavedení přechodného modelu označeného Panzerkampfwagen II. Vývoj tanku byl svěřen firmám Henschel, Krupp a MAN. Vozidlo se vyvíjelo pod označením "zemědělský traktor 100" (LaS 100), které zastíralo jeho skutečný účel. Po otestování prototypů byly k dalšímu vývoji schváleny návrhy firmy MAN (vývoj podvozku) a Daimler-Benz (vývoj nástavby). Tank byl základní zbraní německých tankových divizí při vpádu do Francie, kdy do bojů zasáhlo kolem jednoho tisíce vozidel tohoto typu. Pzkpfw II se také použil při napadení Sovětského svazu v následujícím roce. Tehdy však už bylo zřejmé, že musí být uvolněno místo pro jiné typy tanků, potože toto vozidlo již nemohlo úspěšně čelit svým nynějším protivníkům. Původně měl tento tank sloužit především jako výcvikové a nikoli jako skutečné bojové vozidlo. První kusy pod označením Pzkpfw II Ausf. A se dostali k tankovým jednotkám v roce 1935.

Tank byl vyzbrojen 20 mm kanónem a 7,92 mm spřaženým kulometem. Vozidlo vážilo 7,2 tuny. Zkoušky prvních sériových vozidel ukázaly, že výkon motoru 130 koní je nedostatečný. Následující verze Pzkpfw II Ausf. B měla proto motor o výkonu 140 koní a řadu dalších zlepšení (především silnější přední pancíř). Změny přinesly zvýšení hmotnosti těsně pod hranici 8 tun. V roce 1937 začala výroba provedení Pzkpfw II Ausf. C s lepším pancéřováním. Původně malá pojezdová kola byla u tohoto nového provedení nahrazena pěti nezávisle zavěšenými koly odpruženými listovými pery. V podstatě stejný podvozek měly všechny následující verze tanku Pzkpfw II.  V roce 1938 se představila provedení Ausf. D a Ausf. E s odpruženými zkrutnými tyčemi, díky kterým se rychlost tanku při jízdě po zpevněných vozovkách zvýšila až na 55 km/h, rachlost v terénu však byla nižší než u starších modelů. Poslední sériové provedení Ausf. F se objevilo v letech 1940-41. Mělo zesílené pancéřování, které na čelní straně korby a věže dosahovalo tloušťky až 35 mm a na bocích až 20 mm. Lepší pancéřování přineslo zvýšení hmotnosti, takže vozidlo celkově vážilo 10 tun. S tím se také pochopitelně musela snížit rychlost vozidla, která však byla při lepší pancéřové ochraně stále ještě přijatelná. Korba a věž tanku Pzkpfw II byly svařeny z ocelových pancířů. Řidič měl své pracoviště v přední části korby. Dvoumístná věž byla umístěna přibližně uprostřed korby a posunuta mírně doleva. V zadní části korby byl uložen motor. Výzbroj tvořil 20 mm kanón (pro který měla osádka tanku k dispozici 180 nábojů) lafetovaný v levé části čela věže a 7, 92 mm kulomet, který byl umístěn na pravé straně čela věže. Na základě Pzkpfw II vznikl rychlý průzkumný tank Luchs (rys). Těchto podobných vozidel bylo však vyrobeno jen malé množství. Jednou z nejzajímavějších verzí vozidel vzniklých úpravou tanku Pzkpfw II byl speciální obojživelný tank vyvinutý v roce 1940 pro plánovanou invazi do Velké Británie. Tank poháněný lodním šroubem mohl plavat rychlostí 10 km/h. Na bázi Pzkpfw II vznikl i plamenometný tank Flammpanzer II. V roce 1942 měli Němci ve výzbroji stovky strojů tohoto typu. Po nástupu modernějších tanků se podvozek základního provedení Pzkpfw II rychle přizpůsobil k plnění mnoha dalších funkcí. Použil se například při stavbě samohybného protitankového vozidla Marder I (kuna)m který byl vyzbrojen kořistním sovětským 76,2 mm kanónem. Po něm následoval Marder II se 75 mm německým protitankovým kanónem. Těchto vozidel se vyrobilo asi 1200 kusů. Wespe (vosa) byla samohybná 10,5 cm houfnice, jejíž základy vycházely z tanku Pzkpfw II a která se vyráběla v Polsku až do roku 1944.

Technicko-taktická data (Ausf. F)

Země původu:Německo
Hlavní výzbroj:20 mm kanón
Pomocná výzbroj:7,92 mm kulomet v pravé části věže                                   Pancéřování:až 35 mm
Bojová hmotnost:10 tun
Délka:4,64 m
Šířka:2,3 m
Výška:2,02 m
Pohonná jednotka:zážehový šestiválec Maybach o výkonu 140 koní
Maximální rychlost na silnici:65 km/h
Dojezd na silnici:200 km
Osádka:3